Vraždění neviňátek, Útěk do Egypta

Vraždění neviňátek, Útěk do Egypta (Mt 2, 13-18) - Vraždění židovských chlapců z faraonova příkazu (Ex 1, 15-22 a 2, 1-5)  a Atalja přikázala zavraždit nevlastní syny (2 Kr 11, 1-3)

Nápis: Pharao necat p ... Herodes ... Athalia pus. Maria ... Egiptum. (Faraon zabíjí clapce. Herodes ... Atalja chlapce. Maria … Egypta.) 

Uppsalský popis: Occiduntur masculi Hebreorum. Occiduntur innocentes. Athalia interfici iussit filios. Maria fuga fugit in Egyptum cum puero Ihesu. (Jsou zabíjeni hebrejští chlapci. Jsou vražděna neviňátka. Atalja přikázala zabít syny. Maria s dítětem Ježíšem útěkem prchla do Egypta.)

a.    Hlavní výjev je rozdělen opticky na dvě poloviny, v každé se odehrává jeden děj stejného příběhu. V levé polovině je to Vraždění neviňátek a vpravo Útěk do Egypta. Na první scéně zcela vlevo stojí trůn, na kterém sedí král Herodes ozdobený korunou. Levici opírá o své koleno a pravicí udílí příkaz svým vojáků.  Před ním právě muž s pruhem látky ovázaným kolem hlavy a s mečem pověšeným za opaskem probodává dýkou nemluvně, které drží za ručičky před sebou. Chlapeček jakoby ručky spínal k nebi. Za ním stojí další ozbrojenec, sklání se k dalšímu dítěti, které stojí před ním, a vráží do jeho hrudi ostrý meč. Na zemi leží další mrtvá tělíčka. U Herodova trůnu je schoulena ženské postava, která objímala jednoho ze zavražděných chlapečků. 
Druhá půlka scény je oddělena  lesem, v němž kráčí osel, na jehož hřbetě sedí Panna Marie, a tiskne k sobě malého Ježíška. Právě modelace Mariina pláště modrou barvou je dnes nejvýraznější na celé malbě. Před nimi kráčí sv. Josef, který pravicí vede zvíře a levicí se opírá o hůl.  
Výjevy obou dolních scén jsou dnes prakticky úplně nečitelné, jejich ikonografii můžeme částečně rekonstruovat díky historické fotodokumentaci.

b.    Na scéně představující vraždění židovských chlapců z faraonova rozkazu.  Můžeme vlevo rozeznat trůnící postavu v červeném šatu, snad se jednalo o faraóna. Před ním se odehrávalo vraždění chlapců velmi podobně jako na hlavní scéně. Dva vojáci meči probodávali dva chlapečky zdvižené do vzduchu. Na zemi pak byly zhroucené židovské ženy: zcela vpravo snad byla zobrazena žena s rukama zdviženýma v modlitbě, uprostřed sedící žena přihlížela vraždění a konečně pod faraonovým trůnem byla schoulená žena, která cosi držela před sebou. Zřejmě to mohla být Mojžíšova matka, která svého syna v košíku kladla do proudu řeky Nilu. Ten byl se vší pravděpodobností namalován podél dolního okraje výjevu. Zřejmě stejný výjev v Bibli Václava IV. (1. díl, fol. 54r) zachovává emauzskou ikonografii.

c.    Vyprávění o krutosti judské královny Atalije patří k méně známým starozákonním příběhům. Tato žena, když se dozvěděla o tom, že její syn a nástupce Achazjáš, byl zabit, rozhodla se vyvraždit ostatní potomky z královského rodu.  Chtěla se totiž ujmout vlády sama. Jediný, komu se podařilo utéci, byl její vnuk Jóaš. Na scéně byla analogicky k předchozím výjevům nalevo vyobrazena krutá královna na trůnu, jak přihlíží vraždění. I zde nám k identifikaci děje na historickém snímku pomůže  iluminace v Bibli Václava IV. (díl 2., fol. 165r) Zpoza trůnu vykukoval jeden z katanů a probodával dítě ležící na zemi, další stál uprostřed scény s mečem zdviženým nad hlavo. Před ním se zdviženýma rukama stáli dva chlapci čekající na ránu. V pravé části malby stála skupinka asi dvou postav. Zřejmě se jednalo o Jóšabu a snad jejího muže kněze Jórama, kteří odnáší do bezpečí svého malého synovce Joáše.