Panna Maria šlapající na hada - vítězí nad ďáblem

Panna Maria šlapající na hada - vítězí nad ďáblem (Speculum humanae salvationis, kap. XXX) - Júdita s hlavou Holofernovou (Jdt 13) a David s hlavou Goliáše (1 S 17, 48-54)

Nápis: Judith decapitat Holofernem. Virgo necat Leviathan serpentem. David prostravit Goliam. (Júdita stíná Holoferna. Panna zabíjí hada Leviatana. David porazil Goliáše.) 

Uppsalský popis: Judith abscidit caput Olofernis, sic Maria caput serpentis, Davit caput Golie. (Júdita usekla hlavu Holofernovi, tak Maria hlavu hadovi, David hlavu Goliášovi.)

Hlavní výjev v tomto poli nepředstavuje opět žádný děj, ale je vizualizací učení o Panně Marii, která tím, že dala světu Spasitela, pomohla vymanit lidstvo z hříchu, do nějž ho uvrhla první žena Eva. Obě paralely byly vybrány na základě podobnosti děje s prorokovaným „rozdrcením“  hlavy. Zatímco Júdita je předobrazem Mariina vítězství, král David pak je předznamenáním vítězství Ježíšova.

a.    Marie s Ježíškem v náručí, korunou na hlavě, se zlatým dlouhým žezlem v pravici stojí na hadovi, který se plazí pod jejíma nohama. Za Marií visí honosná hedvábná látka, která podtrhuje význam zobrazené osoby. Z obou stran přilétá jeden anděl, každý má v ruce hudební nástroj. Anděl vlevo hraje na triangl a anděl vpravo na kvinternu, oba snad také zpívají.  Marie je tu oslavena jako žena, na níž jsou vztáhnuta slova Hospodinova (Gn 3, 15), že její potomek mu „rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu.“ Proto obě typologické paralely vypráví o rozdrcení nepřítele. 

b.    Na honosném trůně sedí Júdita ozdobená korunou jakožto královna. V pravici třímá dlouhý vztyčený meč a v levici držela Holofernovu hlavu (dnes zničena, ale známe ji z historických fotografií). Vlevo ji doprovází čtyři ženy, které tu představují jakési Júditino dvořanstvo. Pojetí Júdity jako královny nesouhlasí se starozákonním textem, který vypráví o mladé židovské vdově, která přelstila asyrského vojevůdce. Ale je v souladu jednak se spojením s korunovanou Pannou Marií, jednak je to jakési významové povýšení této postavy.

c.    Druhá scéna byla v roce 1945 poškozena více než předchozí a také je nutno využít svědectví starší fotodokumentace. Vypráví dobře známý příběh o Davidovi, který přemohl nejsilnějšího z Pelištejců, obra Goliáše. Na zemi leží mohutné obrovo tělo, nad ním stál král David a v rukách držel Goliášovu hlavu. Jedná se tedy o závěr příběhu, kdy David uťatou hlavu nepřítele odešel do Jeruzaléma. David tu však není malým chlapcem, ale vousatým mužem s korunou na hlavě.  Navíc jeho čin oslavují trubači a doprovází jej zástup mužů jako při jakémsi triumfu. Což neodpovídá biblickému textu.