Chybějící scény ve východním křídle v císařské kapli

Podle Uppsalského popisu se mezi scénou Nesení kříže a Zmrtvýchvstáním nacházely další čtyři výjevy, které zachycovaly ústřední výjevy Ježíšova umučení. Ač zřejmě bylo původně plánováno, že malby budou přístupné portálem ve středním poli východního křídla, došlo k změně plánu. Malby se ocitly odděleně v kapli přístupné pouze z kostela. Zda a jak dlouho fungovalo jednolité čtení cyklu, nelze s určitostí rozhodnout. Stavební proměny východního křídla jsou totiž velmi komplikované. O umístění středověkých maleb v dnešní císařské kapli hovoří fragment středověké malby s dekorativním cosmatským motivem, ač je silně přemalován, můžeme věřit tomu, že opakuje motivy známé z ambitu. 

27. Přibíjení na kříž - Júbal a Túbal-kain vynalezli hudbu (Gn 4, 21-22 a Speculum humanae salvationis, kap. XXIII) a Jáel zabila Síseru (Soud 4, 17-21)

Uppsalský popis: Tubal et Tubalcayn a mallei fabrica symphonias adinvenerunt. Christus crucifigitur. Jahel perfodit oculum viri. (Túbal /správně Júbal/ a Túbal-kain vynalezli souzvuk při práci s kladivem. Kristus byl křižován. Jáel probodla oko muži.

a.    Hlavní scéna podle typologických paralel i podle skutečnosti, že Ukřižování bylo v následující kompozici, představovala Přibíjení na kříž. Tento výjev nepatřil mezi nejčastěji zobrazované v pašijových cyklech, neboť nebyl explicitně popsán v evangeliích. Teprve rozvoj kultu Ježíšových pašijí přinesl detailní popisy tohoto Ježíšova mučení (např. Meditationes vitae Christi).

b.    První typologická paralela vychází ze zmínky o bratrech Júbalovi, který byl praotcem hráčů na citeru a flétnu, a Túbal-kainovi, mistru kovářovi. Středověká interpretace pak udělala z obou dvou vynálezce hudby: když Túbal-kain koval, Júbal objevil ve zvucích úderů melodii. Ježíš, když byl ukřižován, se modlil za své nepřátele a to byla ona krásná melodie, kterou tito dva starozákonní muži předznamenali.  

c.    Když izraelské vojsko vedené Bárakem porazilo kananejce, ukryl se nepřátelský vojevůdce Sísera u Židovky Jáel. Jáel ho pohostila a když usnul, zatloukla mu do hlavy stanový kolík. Jáel jakožto jedna ze statečných žen Izraela byla obvyklou prefigurací Panny Marie (např. Speculum humanae salvationis, kap. XXX), není úplně jasné, proč byla paralela vybrána sem, není jasné. Sísera byl chápán jako předobraz ďábla, jeho porážka pomocí hřebů snad je předznamenáním porážky ďábla přibitím Ježíše na kříž.  

28. Ukřižování (Mt 15, 22-41; Mk 15, 22-41; L 23, 33-49; J 19, 17-37) - Vztyčení měděného hada (Nm 21, 6-9) a Andělé rozjímají Ježíšovo utrpení

Uppsalský popis: Serpens eneus exaltatur. Christus crucifixus est. Angelica natura misterium passionis perscrutatur. (Bronzový had je vyvýšen. Kristus je ukřižován. Andělé rozjímají tajemství utrpení.)

a.    Hlavní scéna představovala Ukřižování, byla vyvrcholením celého cyklu. 

b.    První paralela líčí příběh z knihy Numeri o tom, jak Hospodin seslal na Izraelce ohnivé hady, jako trest za to, že reptali. Mojžíš, aby svůj lid ochránil, vyrobil bronzového hada a pověsil ho na žerď. Když se na něj někdo podíval, byl vyléčen z uštknutí. Také tento předobraz je jedním z nejčastějších spojovaných se scénou Ukřižování, jeho zobrazení nalezneme také např. v Biblia pauperum.

c.    Poslední výjev si můžeme představit na základě dobových analogií jakožto vyobrazení Bolestného Krista, před nímž klečí andělé a modlí se, možná mohli držet v rukách nástroje umučení. 

29. Probodení boku Kristova (J 19,34) - Vyražení vody ze skály (Ex 17,1-7) a Křest nabývá účinnosti

Uppsalský popis: Moyses percussit petram et fluxerunt aque. Christi latus aperitur. Baptismus a fluxu sanguinis et aque virtutem accepit. (Mojžíš udeřil do skály a vytryskly vody. Bok Krista je otevřen. Křest získal účinnost proudem krve a vody.)

a.    Hlavní scéna zobrazovala moment, kdy mrtvému Ježíši na kříži probodl jeden z vojáků kopím bok a z něj vytryskla krev a voda. Tento voják byl později pojmenován Longinus a Ježíšova krev jej měla zbavit slepoty. Je velmi pravděpodobné, že na výjevu byl vyobrazen jak Longinus na levé straně, tak napravo jeho protějšek Stefaton, který Ježíšovi podal houbu namočenou v octu. 

b.    V knize Exodus je líčeno, jak Mojžíš, když Izraelité trpěli na poušti žízní, pomocí své hole vyrazil ze skály vodu. Voda prýštící ze skály je připodobněna k vodě prýštící z Ježíšovy rány v boku.

c.    Poslední výjev zobrazoval teologický konstrukt, že teprve v okamžiku kdy z Ježíšova boku vytryskla voda a krev, tehdy získal svou účinnost křest.

30. Sestup do předpeklí (Mt 27, 52–53 a Nikodémovo evangelium) – Pověšení Hámana (Est 7, 9–10) a Samson zabíjí lva (Sd 14, 5–8)

Uppsalský popis: Aman ad mandatum Hester suspensus est. Christus vinctos de lacu eduxit. Sampson leonem interfecit. („Háman byl pověšen na Esteřin rozkaz. Kristus vyvedl spoutané z jámy. Samson zabil lva.“)

a.    O sestupu Ježíše po jeho zmrtvýchvstání do předpeklí, odkud vyvedl spravedlivé, nevypráví žádné z evangelií. Pouze u Matouše je zmínka o tom, že v momentě Ježíšovy smrti se otevřely hroby a mnozí svatí byli vzkříšeni. Představu rozvinula apokryfní literatura, zejména v Nikodémovo evangelium. Scéna měla poměrně ustálenou ikonografii. Z leva přicházel Zmrtvýchvstalý a praporcem v roce k branám předpeklí a podával ruku první dvojici – Adamovi a Evě. 

b.    První typologická paralela líčí, jak královna Ester přelstila Židům nepřejícího prvního králova ministra Hamana. Ten byl z jejího podnětu na příkaz krále Ahašvéroše pověšen na šibenici. Haman byl chápán jakožto předobraz ďábla. Ester patřila k velkým ženám Izraele, které byly chápány jako prefigurace Panny Marie. Tato scéna byla proto většinou používána jako typologický předobraz ke scénám s Pannou Marií.

c.    Zcela obvyklou typologickou paralelou je příběh o tom, jak silák Samson přemohl holýma rukama lva. Samson byl chápán jakožto „figura Christi“, osoba předznamenávající svým životem Krista. Scéna se vždy omezovala na postavu dlouhovlasého mladíka Samsona a jeho protivníka lva.