Zvěstování Panně Marii

Zvěstování Panně Marii (L 1, 26-38) – Mojžíš před hořícím keřem (Ex 3, 1 – 4, 17) a Rouno Gedeonovo (Sd 6, 36-40)

Nápis: Moysi rubus ardens ostendit et non comburitur. Christus a Virgine sanctissima concipitur. Vellus Gedeonis rore celi inficitur. (Hořící keř se ukázal Mojžíšovi a není spálen. Kristus je počat nejsvětější Pannou. Rouno Gedeonovo je svlaženo nebeskou rosou.) 

Uppsalský popis: Rubus Moysi non comburitur. Maria annunciatur. Vellus Gedeonis rore celi madescit. (Keř Mojžíšův není spálen. Marii je zvěstováno. Rouno Gedeonovo zvlhlo nebeskou rosou.)

Poslední scéna jižní stěny tematicky zakončuje příběh od pádu andělů až k inkarnaci Spasitele. Hlavní postavou zde byla nová Eva – Marie, jejíž úloha byla ve starém zákoně předznamenána. 

a.    Panna Marie sedí na mohutném trůnu, který spolu s navazující architekturou zabírá pravou polovinu výjevu. Snad může být aluzí na Jeruzalémský chrám, v němž byla Marie vychovávána, či odkaz na archu úmluvy, jedno z mariánských epitet. Zleva přilétá na oblaku anděl, který má pře tělem zkřížené ruce a v pravici drží nápisovou pásku s textem pozdravení.  Marie sedí proti němu a gestem zdvižených rukou snad naznačuje úlek, zároveň skloněná hlava je znakem její pokory. Před ní na zemi je namalována váza s kyticí bílých lilií, které jsou symbolem Mariiny čistoty. Hospodin vyobrazený ve vrcholu celého pole žehná Marii, k níž posílá holubici Ducha svatého.

b.    Tato scéna vypráví příběh povolání Mojžíše Hospodinem, který k němu promluvil z hořícího keře na poušti. Mojžíš je tu vyobrazen jako starý vousatý muž (ačkoli tehdy byl mladý), s rohy na hlavě, které jsou Mojžíšovým atributem. Mojžíš gestem zdvižených rukou snad vyjadřuje úlek či překvapení. Hledá směrem k hořícímu keři vyobrazenému před ním a naslouchá s bázní Hospodinu. Keř, který neshoří, je předobrazem Panny Marie, která počne a porodí syna, aniž by přišla  panenství. 

c.    Stejný význam má i ovčí rouno Gedeónovo, na nějž Hospodin sešle rosu, aby potvrdil soudci Gedeónovi, že stojí při něm. Gedeón klečí na zemi, o rameno opřené kopí s praporcem, ruce má spojené v modlitbě. Před ním na zemi leží ovčí kůže a z nebe na něj kape rosa. Nebeská rosa je připomínkou antifony „Rosu dejte nebesa“, která zní o adventu v době liturgického očekávání Spasitele.